Zásnubní a snubní prsteny
Zásnubní prsten býval v minulosti potvrzením zásnubní smlouvy, dnes je spíše předzvěstí budoucího manželství. Obřad zásnub volí spíše konzervativní rodiny a to jako symbol potvrzení vážnějšího vztahu. K zásnubám patří dary. Budoucí snoubenka dostane kytici světlých květů od svého snoubence a partneři si navzájem vymění zásnubní prsten, přičemž prsten snoubenky by měl být bohatší, nejlépe s nějakým drahým kamenem. Do vnitřní strany prstenů je zvykem vyrývat datum zásnub a iniciály jmen snoubenců, každý má na svém prstenu partnerův monogram.
Podle pravidel je rovněž možné, aby prsten dostala jen snoubenka. Místo prstenu může dát snoubenka svému partnerovi jiný osobní dárek, např. hodinky, řetízek, apod. Pokud dojde k rozchodu snoubenců, dary se vracejí jako symbol vrácení slibu společného života. Je zvykem zvát jen úzký okruh rodiny - rodiče, sourozence, případně i prarodiče. Vhodným oblečení je oděv, ve kterém chodíme do divadla či lepší restaurace.
Vzájemná výměna prstýnků může být dnes ale také chápána neformálně, jako výlučně osobní věc obou snoubenců a probíhá v soukromí.
Zásnubní prsten se má nosit na prsteníku levé ruky a teprve po sňatku se přesune na pravý prsteník. Tradiční je zásnubní i svatební prsten ze zlata, hladký. U Anglosasů je zvykem darovat snoubence prsten s diamantem a tento se zvyk se částečně ujal i u nás. Často se ale jako kámen používá i levnější zirkon. Zásnubní prsten bývá ze žlutého nebo bílého zlata, nově se používá také ocel a titan, přičemž je možná i kombinace těchto materiálů. Povrch může být lesklý nebo matný, šířka prstenu se pohybuje od 2mm až do 7mm. Prsten a kámen může mít různý tvar, klasický jemný, střídmý, ale jsou k dostání i extravagantnější kousky s více bílými kamínky nebo větším okem. V dnešní době také není problém nechat si vyrobit originální prsten na zakázku.
Volba zásnubního prstenu by měla být promyšlená, protože po sňatku se nosí společně s prstenem snubním, a tak by svatební a zásnubní prsteny spolu měly ladit. Snubní prsteny jsou tradičně hladké, bez kamenů. Jak zásnubní tak snubní prsten by měly být oba ze stejného materiálu a nejlépe oba zajímavé a unikátní… Není divu, že „průměrný muž“ se při takovém úkolu – „zapotí“!
O to smutnější pak je, kdy po nějakém čase po svatbě muži a někdy také ženy své snubní a zásnubní prsteny odkládají… Některé tradice je myslím škoda opouštět… A i když během manželství přijdou různé chvíle, prstýnek jako symbol manželského slibu a závazku by měl pevně sedět na naší ruce… (Nebo ne?)